Účet z včerejší noci

 

Ta noc

že sálaly tvé tváře

Za trochu objetí hroutilo se nebe

 

Výlet do Vídně

 

 

Sedíme sami, ty a já

Zkřížené nohy

Pod hlavou dvacet tun

Auta podhrábla silnici, já

nakreslil jsem ti na tělo zebru

Horko, že by se spálil poustevník

Na poušti lišaji

 

Oblaka – sněhy (V. Slívovi)

 

 

Obloha se vzlíná, voní

Je těžko jít si po svých

Deset let nezapršelo

Vyprosil jsem si sněhy

A v únoru začlo vše tát

 

Für Karolinchen

 

Slyšíš Karolinchen?
už tě nepustím
a nakoupím květiny
pro milost půjdu ven
dej mi je
ať neshořím
slyšíš, bouře, zem
blesk rozčísl strom
a kůra leží poházená
mit blutigen Rosen für Karolinchen

 

M. 

 

Bílý ramínka

 

Řekla mně, že mám jít dál

ale já došel

tam kde nechutná jíst

ani milovat ba ani modlit se

Ne, nejsem, nejmenuji se 

Blesky mezi prkny by mohly uhodit

Déšť by mohl být mokrý

Střecha by mohla být děravá

Ale mně je to jedno, tak žiju

Jsi polovinou mého jména

a pít je jako nebýt

 

pít, pít, pít, pak spát

 

Vlasy, vlasy, vlasy

kraťte žiletky Astrid v jabluňové hvězdy

nahými chodidly rozdrťte

naťuklé dužiny, vosy