Kaněc filma

„Kletby a přetvářka, vraždy a krádeže a cizoložství se rozmohly, krveprolití stíhá prolitou krev. Proto země truchlý, chřadnou všichni její obyvatelé, polní zvěř a nebeské ptactvo; hynou i mořské ryby.“ Oz, 4, 2-3

   Jeden kněz se mě často ptá, jak to vidím. Protože ho nechci obtěžovat svými problémy, říkám na vše, že je to v pohodě. Navíc teda špatně slyší… Vám to ale, milí čtenáři, s prominutím říct můžu.

   Vidím to špatně. Ale není všem dnům konec. Moc nerozumím neustálým výkřikům ať z konzervativního nebo liberálního tábora. A nechtěl přeci Bůh, abychom byli jedno?

   Jako vysoce introvertní osoba jsem se neodvážil účastnit synodálního procesu v církvi, i když iniciativu vidím pozitivně. Jejich výstupy, které teda čtu jen z Katolického týdeníku a farních časopisů, mě celkem znepokojují. Pokusím se to nastínit v pár bodech.

   Opravdu se vyřeší tristní stav církve zrušením celibátu? Myslím, že ne. Počty např. ženatých jáhnů nestoupají. A co jiné církve, které nemají celibát? Zažívají opravdový boom povolání?

   Často se řeší jakési přizpůsobování se světu. Nemůžeš cítit bolest. Pokud ti kněz řekne, že máš nést svůj kříž, je to zpátečník a středověký trpitel. Kde jsou všechny ti svatí, jejich životopisy? Kde jsou možné oběti, které bych mohl dát za své přátele? To všechno zavrhujeme.

   Je tak tady tábor lidí, který by nejraději zrušil celibát, zavedl předmanželský život, dal právo adoptovat děti homosexuálům, otevřel diskusi o manželství pro všechny a tak. Já vím, že je to těžké. Ale není ideál dán už v přikázáních? Chceme toto všechno rušit? A pak, kým budeme, pokud se zcela svezeme na vlně tohoto světa? Máme být blázny, blázny pro Krista. Nemáme být IN a trendy a sexy a nevím, co. To jsme my, divní lidé, kteří i při dychtivém pohledu na ženu smilní s ní v srdci. A opět se vrátím ke svatým. Vedli oni někdy tyto diskuse? Z toho, co jsem četl, bylo vždy ideálem žít v celibátu, bez upozadění života v manželství. Možná právě proto je nyní trendem říkat Augustin, Cyril a Metoděj bez zdůraznění, že jsou svatí (na pouti na Velehradě v roce 1985 byl komunistický ministr Klusák za toto vypískán). Chtěli bychom je mít přízemní a obyčejné, schvalující naše choutky, ale oni znali Boha tak nějak více.

   Řeší se otázka žen v církvi. Dává se to do souvislosti s knihu Katky Tučkové Bílá Voda. Ale opravdu můžeme budovat obraz církve jako z pera autora Šifry mistra Leonarda? Realita komunistického útlaku a mučedníků z řad kněží a řeholníků a řeholnic a laiků je mnohem, mnohem drsnější, a proto úctyhodnější.

   Co jsem postrádal na synodě bylo například rozebrání kvality přednesu kněží, lektorů, ministrantů. Mnohdy fakt není rozumět, co kdo říká. A to jsem celkem mladý. Pozitivní podnět byl, že by se měly zase rozběhnout různé farní rady. Kněz nemusí řešit opravy, finance, kulturní akce. Má o tom vědět, ale pokud je nějaký odborník, který pomůže, sem s ním.

   A teď druhá strana. Tam zase se všichni vysmívají ekologii, jsou vulgární, když není po jejich. Pořád diskutují a polemizují. Pokud někdo řekne ekologie, div ho neukamenují. Po mých zkušenostech s dopravou v Brně musím říct, že jsme na hraně udržitelnosti. Nemohu se dostat normálně do práce, protože všude jsou v autech samotní řidiči ucpávající městský okruh (kdyby aspoň vzali do prázdného auta kolegy z práce). Také u nás na sídlišti má každý dvě a více aut a fakt není, kde zaparkovat. Když jedou hasiči, mají obrovské problémy. Konzervativci tak hájením práva na nekorigované užívání aut a vším výše zmíněným spíše odrazují potenciální příznivce.

   Přes ty naše nekonečné diskuse, mám pak jenom jednu poznámku. Copak nemáme na práci nic lepšího? Co naše zahrádky, naše příroda, naše město, dům, ulice? Nepotřebujeme se trochu umazat také nějakou tou námahou? Spíše jezdíme na vlně: musíme na dovolenou, musíme mít bazén, musíme jít grilovat, musíme svou zeleninovou zahradu přeměnit na poušť ve stylu fun and relax (anglický trávník, gril, bazén, túje). Možná právě svým životem, prací, nějakým vnitřním řádem odkoukaným z přírody, z vesmíru opět přitáhneme ty davy lidí. A budeme lidští a budeme autentičtí. Budeme věřící, co možná mají uvnitř oheň, ale pohledem druhých budeme bezpečným a klidným přístavem. Naše víra se projeví skutky, staneme se lidmi řádu a potulnými pěstitely smokvoní.